Zkouším se po letech vrátit ke svojí oblíbené hrdince. Jestli z toho bude něco hodného čtení, to se ještě uvidí.
Aby bylo jasno, tohle není žádná alegorie nějakých skutečných zemí nebo událostí. Tolkien alegorie nepsal, prosazoval princip aplikability, a Remus Lupin taky není německý werwolf.
Org.: S bodováním se nemusíte obtěžovat.
V sérii o Igrûn se může stát cokoliv, s čím se takový středozemský skřet asi setká - války, otroctví, genocida... Zvlášť drastické díly jsou ošetřeny zvlášť, ale pokud jde o standard, je toto vaše poslední varování.
Gondorská jízda se na nás valí jako černé mračno sršící stříbrné blesky.
„Útok!" křičí Faramir v čele mračna. „Elessar..."
Mračno ho dostihlo, Faramir padá ze sedla, kutálí se mi pod nohy. Vyskočím na osiřelého koně. Otáčím, tasím šavli, pobídnu zvíře patami.
Ostatní běží za mnou, Faramir, Aglûk, Jugháš. „Na ně!" volá Chindûr, cválající mi po boku. Éowyn vedle ní napřahuje meč.
Kopanec mezi žebra. Skutečný.
„Elessar zahájil útok," zpraví mě Grifit.
Dřív, než s ním Éowyn stačila promluvit? Ach, ne.
Vyskočím z lůžka.
Tedy nevyskočím. V rozespalosti jsem zapomněla.
Do postavení mě Grifit musí odnést, ale moje kuše zahálet nebude.
Ano, kopanec je standardní a předpisový způsob probuzení vojáka, včetně případů, kdy jde o nadřízeného důstojníka. Rychlé, účinné, o zdvořilost se skřeti nestarají.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Co se jí stalo??
Elluška
Co se jí stalo??
Tvoji skřeti se chovají dobře skřetsky, náhodou. Akorát Igrûn je taková nadprůměrně citlivá, ale to je asi tím, odkud pochází a kolik jí je, že jo.
Spáchala
Sothis Blue
atentát na nazgûla. Díl Živá a lítá. (Ne na toho vrchního. Na jednoho z těch ostatních.) A dostala přitom palcátem přes záda. Takže o skákání a kopání si teď může nechat leda tak zdát.
Nenech se zmást, až příště skákat a kopat bude, píšu to náhodně napřeskáčku, jak se vyvrbí téma.