„Za pět let bych mohl udělat na Ministerstvu kariéru,“ protáhl líně James, „vezmu si Evansovou a budeme mít nejmíň čtyři děti. Půjdete jim za kmotry.“
„Nevychází ti počty,“ zamumlal Remus.
„Třeba bude chtít Evansová poprosit Srabuse,“ zapištěl Červíček…
…a vytrhl jej ze snění. Jak mladí byli a jak hloupí. A teď? James mrtvý, Remus ztracený a Péťa v bezpečí, ve své pravé krysí podobě. Kéž by z něj mozkomor vysál tu vzpomínku do dna, zatoužil náhle. Zasmál by se tomu, ale smích se změnil v bolestné zavytí. Roztříštilo se o zdi Azkabanu a spadlo do vln.
Moře je lhostejně pohltilo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ach ano, to byla taky rozbitá
Esclarte
Ach ano, to byla taky rozbitá budoucnost. Vlastně pro mě bylo vždycky nepochopitelné, že byly vždycky v takové oblibě povídky z časů Pobertů, když bylo jasné, jak ošklivou budoucnost mají všichni a jejich přátelství také.
Já jsem věděla, proč se to
Rya
Já jsem věděla, proč se to bojím otevřít. Silné.
Tísnivé, ale výborné
Terda
Tísnivé, ale výborné
výborný
Aries
výborný
Poetický závěr, ale přitom
Aplír
Poetický závěr, ale přitom tak svíravý.
Au. To bolelo.
Owes
Au. To bolelo.