Linie života jsou jako mapy. Vrásky smíchu, vrásky lásky, vrásky ze vzteku, vrásky ze soustředění. Jsme tabule rasy, ale jinak než se říká.
Prababička se na zahnědlých fotografiích usmívá a kolem očí má vrásky jako z pohádky. Příběhy o ní říkají ale něco úplně jiného. Byla tvrdá a chladná. Lásku dala jediné ze všech šesti dcer.
Praděda je na fotkách vždycky zachmuřený, přísný a tak trochu daleko od objektivu. Vrásky má jako pavučinu kolem tajemně vřelých očí.
Kdo ví, proč se ti dva sešli a proč se nedovedli rozejít. Nejspíš protože se to nedělalo. Rodokmeny musí být takových příběhů plné.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc pěkné.
Iantouch
Moc pěkné.
Děkuju.
Smrtijedka
Děkuju.
Fotografie
Tajiš
Výrazy na starých fotografiích málokdy vystihují lidi. Museli před tím fotoaparátem sedět dlouho, proto vají ty výrazy, které šli udržet delší dobu.
Tak tohle nejsou zase tak
Smrtijedka
Tak tohle nejsou zase tak staré fotky, aby se pořizovaly v ateliéru, ale obecně máš pravdu.
Ty jo, tohle zrovna uhodilo
Owes
Ty jo, tohle zrovna uhodilo na moje aktuálně docela bolavé místo, takže mi to vlastně přijde ještě větší depka než Kolotoč, ale je to opět krásně napsané.
Souhlasím, asi protože tohle
Smrtijedka
Souhlasím, asi protože tohle je opravdu ze života (tu paní, moji prababičku, jsem nepoznala, ale opravdu ji nemám ráda), kdežto Kolotoč je taková neurčitá náladovka. Díky moc za komentář a doufám, že bolavé místo bude brzy méně tíživé.