O smělých snech nejvyššího pana železničáře

Jednou železničáři začali se proti svému přednostovi bouřit.
"To přece nejde, aby se k nám takto choval, už rozplakal i Čtyřistašestku tím svým láteřením," povídali si. "Někdo by mu měl vyčinit," dodali a hned se obraceli na pana Blahoše, že snad jako služebně nejstarší by něco zmohl.
Ten nerad, ale šel. Už ve dveřích choval se k němu nejvyšší pan železničář nerudně. Ani nevyslechl jeho žádost do konce a hned spustil: "Co je mi do nějaké Čtyřistapětky? A vůbec do celého malého Smíchovského nádraží. Však já tady dlouho nebudu. Převelí mě jinam. Až do Vídně, uvidíte."
Nemohl se mýlit víc.