A kolem bylo nic

Po dlouhém vyčerpávajícím dni konečně mohla nechat ochabnout bolavé znavené tělo a zavřít pálící oči. Pomalu se snesla do náruče spánku.
Když oči znovu otevřela, kolem bylo nic. Ne tma jako v nejhlubší noci. Tma měla strukturu, existovala. Ale kolem ní nebylo nic. Vůbec nic.
Zkusila křičet. Snažila se pohnout, udělat něco, probudit se.
Nebo už byla vzhůru?
Byla paralyzovaná, z hrdla se neozvala ani hláska, její vlastní tělo ji neposlouchalo.
Nemohla dělat nic a přesně to ji obklopovalo, svíralo a dusilo.

Našel ji ráno. V její posteli.
Byla vyděšená. Odmítala jít spát.
Zemřela za dva měsíce z nedostatku spánku.