Jen na vlastní nebezpečí

Ten růžový deník ležel mezi harampádím na staré zaprášené půdě. Působil v šedi starých krámů poněkud nepatřičně.
Otevřela jsem ho na začátku. Úhledné drobné písmo, nevybledlé, dobře čitelné.
První láska, letmé polibky, procházky za letních večerů a o pár stránek dál loučení. Proč? To v deníku chybí.
Smutek zimních večerů. Osamělost uprostřed velké rodiny. Žádná jména.
Nový začátek.
Nová láska. Vzájemné poznávání, silný cit a velká vášeň. Pěkně pikantní čtení. Psala to vůbec stejná osoba? Komu patří ty vzpomínky? Kdo dneska vůbec píše deník do takové knížky? Kdo byla tajemná pisatelka?
Hledám nějaké vodítko. Až poslední zápis mi napoví.
Babi???