Ferda

V starém hradě po setmění
sténání strach nahání.
To bílá paní po cimbuří
vesele se prohání.

Meluzína v komíně
byť se tváří nevině,
když večer spustí svoji píseň,
tak celou noc nespíme.

Z pohádek to dobře známe,
strašidla jsou všude.
A o jednom speciálním
moje píseň bude.

Neuhádneš, dej se poddat,
mnohým generacím
Ferda straší, milí braši,
v traktu zažívacím.

Střeva kroutí, žbluňká, škrundá,
nafoukne ti břicho,
ve vypjatých situacích
narušuje ticho.

A pak když to nejmíň čekáš,
nejlíp v ctěné společnosti,
posledního dění Ferda
slavnostně se zhostí.

Místnost rychle zaplňuje
neodbytný puch,
a kolem tebe poletuje
Ferda, volný duch.