Stream of almost unconsciousness

Bílá mě řeže do očí, nechává mě na holičkách leda tak tělo, co by už tak rádo spalo, nechává mě na holičkách mysl, která nic kloudného nevymyslí, neschopná se odpoutat od žen s nůžkami, co jsou vlastně kadeřnice, snad jenom nějaké záhadné přístroje a nástroje na holení, jenže co na nich nechat? Nebo koho, čeho? To takhle na střední, nebo možná ještě na základkolevelu i když to základka nebyla, tak jsme měli náramnou srandu z toho, jakoukoliv otázku nahrazovat "čeho?" a další věci, co jsme z nich vyrostli a nechali za sebou jako prázdnou slupku od korýše, v hlubinách dějin.