Štěstí a neštěstí

Xie Lian se zvedl z prachu cesty. Přejel rukama přes své kdysi bílé roucho a snažil se z něj setřást to nejhorší. Po chvilce snahu vzdal, stejně to nemělo cenu, oblečení už nezachrání.

„Cizinče, jste v pořádku?“ zeptal se ho muž, do kterého málem vrazil. Málem, tedy kdyby byl Xie Lian nezakopl o své vlastní nohy ještě před tím, že se jejich cesty střetly.

„Ah, to nic, to nic. Jsem v pořádku,“ usmál se Xie Lian. Byl na své neexistující štěstí zvyklý. „To se stává dnes a denně.“

Muž se na něj podíval podivným pohledem a raději se rychle vzdálil.