Posezení u vody

„Proč jsi zas tak stranou? Vždycky tě najdu někde sedět samotnou. Jako teď.“
Sednul si vedle ní a zadíval se stejným směrem. Hladina se leskla na slunci. Vlnky řeky tančily, vody bylo po dlouhé době hodně.
„Bývám radši sama. Společnost lidí mi nikdy nebyla moc milá.“
Matěj nevěděl, zda to brát jako výzvu k odchodu. Chviku mlčel než zase promluvil.
„Já mám lidi rád.“
Alex se pousmála. „Já vím. Obdivuju tvoji odvahu.“
„Odvahu?“
„Odvahu milovat. Odvahu žít. Jsi přesný opak mě. Já většinu času vadnu a čekám, až bude po všem.“
„A když jsi se mnou... tak je to lepší?“