On

10.1.20..

ráno: Dneska v noci byl u mě v pokoji. Cítil jsem každým vláknem nervů jeho přítomnost, ale neodvážil jsem se rozsvítit. Mám strach.

poledne: U oběda stál za mou židlí, přísahal bych, že slyším, jak dýchá. Prudce jsem se otočil, ale nikdo tam nebyl.

večer: Přítel, který mě odpoledne navštívil, tvrdí, že se mi jen něco zdá a nikdo další tu není. Co ten může vědět.

noc: Bojím se usnout, proto pokračuji v psaní. Musím něco udělat, abych se ho zbavil. Teď! Zaslechl jsem něco jako neslyšný smích a tiché kroky. Blíží se ke mně! Panebože, ne................................................................