Na výši

Střežená, zavřená...
"Hezky jsi mě sem vystrčil! Vzhůru ke světlu, ha!?" křičela ke schodišti.
Dvoje dveře zvuky nepustí? Pustí.
Slýchá je. Tam dole, v přízemí, v kuchyni, v hale, v sálech v patře. Ví o nich. Služební. Návštěvy. Společnost. Nájemci. Obchodníci. Dámy.
Smála se, plakala. Vztekala. Slyšela je. Copak ji neslyší!? Měli by!

Slýchala další. Ne z hloubek budovy, z hloubek času.
Vlny oceánu, palmy ve větru. Bratříček. Chůva.
Maminčin zvonivý hlas, smích, který se jen na okrajích trochu trhal.
Hudba večírků, cinkot skleniček. Tropický lijavec.
Žízeň. Obrovská žízeň.
Měla ji pořád. I tady, kde voda snad drží na stěnách.