1:1

Nejlepší je ta koncentrace. Tělo jede na doraz, srdce divoce cválá, svaly se napínají, ale myšlenky, ty se soustředí. Neexistuje nic kromě téhle chvíle. Ten druhej si někde poletuje, ale já jsem tady a teď, všemi smysly naráz -

(takhle bych dokázal zůstat do konce věků a dál)

- a pak se každej vrátíme zpátky do sebe a on slítne z výšin a já se svalím vedle něho na postel.
“Bože,” vydechne. Jeden z nejděsivějších asgardských válečníků, nyní naprosto odzbrojený, zpocený a neškodný.
“Klidně mi říkej jen Loki,” odpovím. Smích, a šťouchnutí do žeber.
Taky se usměju.
Tenhle zápas se mi povedl.