Obrací se vláček v Obratani,
po trati pěšky vyrážím za ním.
Pražec svůj nacházím na místě záhy,
neb patřím k sponzorům dotyčné dráhy.
Jméno mé na cedulce vyjímá se,
má duše neskromná dojímá se.
Netřeba psáti k tomu mnoho vzletných vět,
nechť dráha slouží dalších sto dvacet let.
Když letos jindřichohradecké úzkokolejky obnovovaly svůj provoz, vyhlásily veřejnou sbírku na opravu trati s tím, že od určité částky výše může dárce dostat za odměnu cedulku se svým jménem na pražec, čehož jsem využil. Po té, co jsem byl zpraven, že jsem svůj pražec vyfasoval v Obratani, konečné stanici severní větve, která letos existuje právě 120 let, byl jsem minulou neděli tento pražec osobně zrevidovat, což jsem se nyní pokusil poeticky ztvárnit.
Mimochodem, nejsem první, kdo zde na Sosácích o této trati píše, před třinácti lety psala o této dráze drabble kolegyně kytka, bylo to tehdy jedno z prvních drabblat, která jsem komentoval.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jako malý kluk jsem jí…
Dain
Jako malý kluk jsem jí několikrát jel. Tehdy byla druhá konečná v Nové Bystřici v pohraničním pásmu a lufťáci směli z nádraží jen do cukrárny na náměstí...