Důvěřuj, ale prověřuj

„To jsem zvědavá, co bude k večeři,“ prohlásila Liška
„Mám konzervy!“ vytáhl se Vran.
„Výborně, a jaký?“ zajímala se Rezka.
„Nech ho, símtě, stejně neumí číst...“
„Náhodou,“ nafoukl se Vran, „já umím číst!“
A hned se jal svoji gramotnost demonstrovat.
„N-U-T-R-I... nutrie...“
„Cože?“
„Jasně, a tady před tím... S... Skunk!“
„Cožééééé?“
„Nutrie? Skunk? Skunková nutrie?“
„Punková...“
„Prosimtě, ještě ty blázni. Vrane, přihraj to.“
„Tady máš, když seš tak chytrá.“
Liška se zahloubala do tajemství textu.
„No jasně, hovězí guláš.“
„A co měl s tou punkovou nutrií?“
„To bylo tohle tučným písmem. Složení a Nutriční hodnota.“
Povzdech.
„Mělas pravdu. Neumí číst.“