Poslední vzdech hvězdy se ztratí ve tmě
V dalekém vesmíru se každý ztratí ve tmě
Osm světelných let od Země je daleko
Všechny zprávy domů zmizí a ztratí se ve tmě
Ve vesmírné stanici je nakonec každý sám
Její šedé chodby se večer ztratí ve tmě
Utéct sám před sebou nebo se postavit
Těm všem démonům, kteří se ztrácí ve tmě?
Pořád dokola, znova a znova
I po tom všem se mám ztratit ve tmě?
Poslední naděje se ztratí ve tmě
V dalekém vesmíru se všechno ztratí ve tmě
***
Je to psáno ve fandomu (podcast Wolf 359, který mi nešel vložit, házelo mi to chybu a nějak nemám na to se s tím teďka potýkat, takže to máte tady), ale dává to naprosto smysl bez jeho znalosti.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ťaživé
Izvin
Mne to kvôli tomu strácaniu v tme asociuje ešte Pandorum (2009) a Železné pľúca (2026). Podobný úzkostný pocit, aj to s hviezdami. Ten prvý verš nahodí taký tón, že aj keby tie ostatné pridávali len po lyžičke, je to ťaživé ako voda v Mariánskej priekope. A oni rozhodne pridávali po viac než lyžičkách. Hlavne ten opakovaný boj a otázka za ním. V tom je taká márnosť a pocit nespravodlivosti, neschopnosti akceptovať, že až.