Na sud

„Dalššší polibek? Jak fransssouzssské!” Kulevra se zasnila a přejela zakletého skokana pohledem. 

Vypadal přejetě. 

„Netoužíššš po pussse?”

Vzal stehna na ramena a ukryl se za rákos. 

Kulevra se urazila. „Ssso sss druhým nanisssovatým prinsssem!” zasyčela jako papiňák před výbuchem. „Kdybych já hloupá nebyla dřepěla v téhle provinční díře, byla bych někde úplně jinde!”

Alberto vycítil šanci: „Kde?”

„Le sssud, milášššku. Camargue! Teplo. Plameňásssi. Růžová romantika! Ssslaná voda a křehoušššké žabišššky!” 

„Žabožroutko!”

Kulevra se rozplakala: „I ušššovky mají sssvé sssny. Sssopak to nechápeššš? Chsssi domů!”

Chvíli zíral a pak se naklonil blíž. „Řeknu ti, ve které bažině mám schovaný kočár,” zašeptal.