Snad i snít

rozbíjíš mě
a jako mozaiku zase skládáš
do tvarů, ve kterých bych se jinak neocitl

obtáčíš mě
jako had, co samou láskou
drtí svým sevřením moje křehké kosti

zatínáš do mě
svá slova
jako metaforické perleťové zuby

hlavu mám v oblacích
hrdlo se mi svírá kolem tvého jména
rukama se snažím prodrat pod tvou kůži
srdce mi naráží do žeber
a nohy chci mít kolem tvých boků
(pokud mi to dovolíš)

myšlenky na tebe
ve mně kvetou jako Semiramidiny zahrady
a moje umění bloudí v kruzích
ve spirálách
ve smyčkách
zatímco zoufale hledá slova
která ti darovat
abychom si rozuměli