Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině…

„Kdo tohle stavěl, to musel být blázen!“ Dorian vztekle zíral do Sálu shromáždění. „Tady už jsme přece byli! Ale přišli jsme druhou stranou nebo kudy!“
Amélie zavrtěla hlavou. „Takhle je nenajdeme. Můžou být kdekoli. Je to jak hledat zrnko písku v poušti.“
Dorianovu pozornost upoutalo cosi na podlaze, ležící u jednoho ze zrcadel.
„Co je to?“ strčil špičkou boty do malého předmětu. „Není to Rózy? Nebo Filippy?“
Amélie zavrtěla hlavou. „Kdepak. To je přece jedna z těch kouzelných cingrtských věciček. Flexie. Ehm…“ dodala, když viděla mužův rozpačitý výraz, „kouzelná gumička do vlasů. Zneviditelní tě. Žádná čarodějka by ji přece nepotřebovala…“