Nenažranec

Jessie seděl v hale sídla szegedského vlkodlačího alfy a s úsměvem si vychutnával jistě drahou švýcarskou bonboniéru. Z této bohulibé činnosti hyenodlaka nevyrušil ani příchod místního bety.
„Takže, bude to uškrcení, popravení, utopení nebo oběšení? Vyber si.“ Uculil se příchozí na Jessieho a sedl si naproti němu.
„Cože?!“
Leandros se pohodlně opřel v křesle. „No, právě si spráskal celou bonboniéru, kterou dostal András od své vnučky k pětsetinám.“
Jessie ztěžka polkl, co měl v puse, a zahleděl se na skoro prázdný obal. „Nene, ještě jeden tu je!“
Leandros se líně naklonil a vložil si bonbon do úst. „Nějaké poslední přání?“