Tuhý kořínek

Děda ne a ne umřít, a to jsme ho už dvakrát pohřbili.
„Já už tu nehodlám strašit, děti,“ omlouvá se, když na nás klepe celý zahliněný, „ale Pánbu mě asi ještě nechce… Se tam v tý rakvi, pěknou jste vybrali, že si děláte takovou škodu!, probudím a nuda, nekonečná nuda!“
„Žeh!“ vykřikne snacha, má drahá polovička.
„Tatínku,“ zachraňuji nejapnou situaci, „jestli vy nejste příliš velký nezmar!“
„I tak si mě spalte,“ nebrání se stařec, „prach jsem a v prach nechť se obrátím!“

„Dej to, táto!“ fandím mu, když vplouvá do výhně.

Sedí na skříni, zatímco my zaklesnuti.
„Nenechte se rušit!“