Persefoné se vrátila

Zima toho roku přišla dost brzy. Sníh tlustou peřinou zakryl louky i pole, obalil stromy, že vypadaly jako z cukrové vaty a z cesty do města udělal dobrodružný a náročný výlet. Pak, neobvykle brzy, začal vát teplý vítr, sníh mizel jak mávnutím kouzelným proutkem a nakonec za sebou nechal jen holou zemi, uschlé louky a stromy podobné opelichaným košťatům. Tráva šustila a poletovala ve větru. Větývky se snadno lámaly a ukazovaly suché a mrtvé vnitřky. Nad tichou krajinou poletovali stejně tiše ptáci.
A pak... snad přes noc... na větvích sotva stopa zelené, v trávě sem tam bílo, žluto. Každoroční magie.