Ovinnik

Dávno jsme odešli z lidských zemí. Tiše spíme na hranicích mezi kouzelným a všedním světem. Málokdo nás ještě umí zavolat.
Těm, kdo prosí, vyhovíme.
Těm, kdo nás ponoukají k nepravostem, neodpovídáme.
Tentokrát ale prosebný hlas do své inkantace jemně vpředl temná vlákna, předloženou kaši jedem ochutil, obětní koláčky zadělal hněvem. A my jsme to neviděli.

„Další pole před sklizní spálené na prach, co v tom vězí za čerta,“ povzdychne si velitel hasičů a netuší, jak blízko pravdě je.

Ovinnik. Černým zaříkáním pokřivený, hranice příčetnosti má posunuty.
Z dobrého strážce sklizně je zlý žhář. Kdo ho zastaví? Kdo ještě ví jak?