Pod Sinajem

Byla-li prvním tichem módy nahota Evy, pomyslí si, klopě vší vůlí zrak, jenže víčka lehčí křídel motýlích a oči zvědavě vzhlíživé jak dav před Orlojem v pravé poledne, jsou tu ženy vyšňořené až hanba. Nedostatek studu lidského stáda tankuje zřejmě jen Tiborova chuje, vousatí snědí muži, zakaboněnější talibanských bojovníků, matky a dcery daleci milostného tokání, protkáni lepkavou tísní. Po většinu dne horko k zalknutí, tisknou se k stinnému úpatí Hory, podsvinčata u struků; pohyby i chtíč upoceně malátné; čas se vleče jak růženec vkleče. Že ses raději neuklidil na Island, připomíná zlovolná paměť, ta falešná hráčka s potencí frigidních možností.