Specialista na špatném místě

“Hej! Ty tupče,” začal jsem pěkně zvostra. Na takový jako von se musí tvrdě.
“Co se tu válíš?” strčil jsem do něj, až to cinklo a břinklo.
“Si myslíš, že když si tě vezmu do práce, tak pořádně nezakroutíš zadkem?” zalapal jsem po dechu, když mi ten prevít s hladkou hlavou schválně uklouz.
“Tak jak sráči? Necháš se po dobrym?” zaryl jsem tak vztekle, až odštíplej kus dřeva odletěl bůhví kam.
Jenže to bylo všechno k prdu.
Hřebík padesátka furt ležel na prkně a odolával mý marný snaze ho zašroubovat.
My, křížový šroubováky, máme ve světě plnym tesařů těžkej život.