Hodinové peklo

"Tak jak?" zeptala se má vedoucí kolegyně. Můj první měsíc v práci, rozkoukávání, zaučování, klasika.
"Jo, je šikovná." co taky mohla říct jiného, že.
"No výborně," usmála se, "šikovní lidé u nás dostávají úkoly navíc."
A tak jsem vyfasovala svou první přednášku.
Já, která se skoro složila, když musela obhajovat diplomovou práci a při úprku ze sálu zapomněla fleshku.
V učebně sedělo sedm studentů čekajících, co ze mě vyleze.
Po odkoktaném úvodu nastalo něco jako:
"blablabla, ehm, blalba, ehm, jo, co jsem to, blabla, promiňte, zpět, spíše blablabla". Hodina byla nekonečná. Na konci zbyli čtyři. Otázky neměli. Úprk se opakoval.