Tušení věcí příštích

„Se na to můžu...“ pokřikoval Bledule a kopal do mokré hromady plátna. Ještě večer to byl relativně suchý stan.
„Tak jsme měli stan,“ pokrčil rameny Myšák.
„Co, měli jsme stan. Nemáme stan. Když bude mrznout... bez stanu umřeme.“
„Je červenec.“
„Nemůžeš vyloučit, že bude mrznout! Třeba i v červenci!“
„Jsi Přeměněný. Neumrzneš.“
„Jde o princip!“
Myšák si povzdechl, ale to už se do hovoru vložil Sýkora.
„Přestaň jančit, lez do auta a jedeme.“
„Jasně! Jen další bouračku!“
„Zalez!“ houkl od volantu Raubíř.
Všichni se nasoukali do malého auta s velkým návěsem a vyjeli rychlostí pět mil v hodině.
Jako vždycky.