Tváří v tvář davu

Když bují nárokodárství, umírá zákon.
Když kamenují kněze, zlost.
„Hajzlové,“ vzkřikne Karel jako newmanovsky modrooký soudce Roy Bean (And who are you? – Justice, you sons of bitches!) a strhne služebníka neužitečného zpátky.
Ach, jak jsi velkolepý, hněve, když cílíš na svatokrádežnou beztrestnost davu, jak jsi výbušný, poháre nastavené druhé tváře, kolik kemrů, flusanců a chrchlů triumfální drzosti musels pojmout, abys přetekl?
Gumový projektil trhne ramenem, plnovousý kamenevrhač se patrně poprvé ve svém dosavad potká s následkem příčiny, jejíž subjektem, otočí se kolem vlastní osy a nevěře padne. Střela druhá zasáhne koleno v hříchu soudruha – bolestiplné jablko! –, třetí pozdraví Boha, nazdar!