V kostele pod klenbou

Z nebes, které těžké, až nepochopitelno, jak je hubené zdi udrží, shlíží svatý Petr s klíči a rozevřenou knihou, čtenář našich životů, vybrán dobře dveřník, stačí zvednou tři prsty a mrknout, nech na hlavě, zapírači, Pavel má meč a Písmo, Boží nevlažný, horký i studený, milosrdný drtič, pod řízou kameny s krví prvokřesťanů, nevyzpytatelné jsou úradky Hospodina a ještě nevyzpytatelnější cesty Páně, založit církev na Přizdikáliči a Kabátopřevlíkači chce věru nebeské sebevědomí, jeden by až uvěřil. Vytrvalost Kristovy revoluce spočívá patrně v tom, že zaseté nekropeno krví odpůrců, ale po pelikánovsku vlastní: rané mučednické doby plny umlčených, nikoli němých svědků.