Když na jaře rozkvetou jívy

Nejdřív je tma. Tma a velice těsno. Buňka, v níž usnula dobře vykrmená larva, je plničká po všech svých šest stěn.
Potom je bzukot. Známé šustění nohou s kartáčky. Starší sestřičky chodí po stropě. Roznášejí jídlo, uklízejí drobky, ukládají zásoby.
Pak je hmat. Strop je sice vypouklý, ale není nezvladatelně silný. Kusadla se dají do práce.
Dál je úzko. Pomačkané chlupaté tělo se dere nahoru za svými. Pořádně neví, jak používat nohy, přesto leze velmi odhodlaně.
Potom je zase tma, ale jiná, zvučící. Příjemně vlahá těly sester.
A nakonec, na česně, je světlo. Slunce. Mladušce osychají a napínají se křídla.