Dokonalost neumírá

Dokonalost nemůže zemřít, slyšel Dorian Henryho v duchu. V ruce svíral nůž.
Měl dokonalou tvář. Podmanivě modré oči, dlouhé světlé vlasy, pleť bez vrásek…
Byl dokonale starý. Nikdo mu nehádal více než dvacet let, ačkoliv mu bylo více než jednou tolik.
Žil dokonalý život. Bez starostí si užíval větších i menších vzrušení.
Ale jeho duše nebyla dokonalá. Dříve vídal sám sebe pravidelně. Později už ne. Teď se při tom pohledu celý třásl.
Stárnutí, umírání, rozklad… Co je na tom dokonalého? Jsou to slabosti, které omlouváme přirozeností. Ne, dokonalost můžeš pouze zničit.
Nadechl se. A z posledních sil rozdrásal svůj obraz.