Rozhořčení

„Tumáš!“ Yetti podal Liamovi hrnek.
„Ho čém jsém to mlúvil? Jo. Horolézci. To by ťa vážně hurválo.“
„Se mnou takhle mluvit nemusíš,“ smál se Liam.
„Síla zvyku,“ pronesl Yetti a plynně pokračoval: „Leze to sem, pokaždé to málem umře a ještě to pak říká, že se to dostalo až na konec světa. Pch. Střecha světa prosím, proč ne, ale konec?“
Zuřil. Byl to pravý, nefalšovaný, stoprocentní yettiovský vztek.
„Hováda to sú,“ulevil si chlupatý obr.
„Tak musíš uznat, že mají tak trochu pravdu,“ opáčil Liam.
„Vážně?“ Yetti začínal znít opravdu nakvašeně.
„Jestli todle je konec světa tak co je potom Tijuana!“