Noční "dialog"

Kroky na chodbě.
Jdu se podívat, ale nikde nikdo. Co by taky kdo čekal, když je skoro jedna ráno. To už je nejvyšší čas jít spát.
Klepání na dveře.
"Dále," ozvu se. Dobře vím, kdo to je. Takhle obchází minimálně jednou týdně. Alespoň klepe, když vchází.
Rachocení klíčů v zámku.
"Hele, že tady chodíš, s tím problém nemám, ale je noc, tak si prosím tě nehraj." Než se převléknu do pyžama, je klid.
Odsunutí židle.
"Už se přestaň snažit. Buď se ukaž, ať se můžeme bavit normálně, nebo běž pryč. Já jdu spát." oznamuji razantně.
Do příští noci je klid.