Star Trek

Fandom: Star Trek (original series)
Poznámka: V podstatě pouze parafráze skvělé konverzační 'povídky' jedné slečny na deviantartu, kterou momentálně nemůžu najít. Musela jsem to ale napsat :).
Varování: žádné věkové omezení, ale přítomen preslash ;)
Kirk: Spocku...
Spock: Kapitáne? Existuje nějaký racionální důvod, proč využíváte lodní komunikaci,
přestože jsme od sebe vzdáleni pouze 123 centimetrů?
Kirk: Přece nechceme šokovat zbytek posádky, že ne, Spocku?
Spock: Nerozumím, kapitáne.
Kirk: Chceme nebo nechceme?
Spock: Upřesnění?
Kirk: Ohni se a uvidíš.
Spock: …
Kirk: Červenáte se, pane Spocku.
Spock: Nic takového nemohu potvrdit.
Kirk: Vidím, jak ti zezelenaly uši.
Spock: Tuto skutečnost nemohu vyvrátit.
Kirk: Za deset minut v mé kajutě?
Spock: Obávám se, že nemohu opustit můstek. Jsem uprostřed diagnostiky počítače.
Kirk: Ve strojovně dojde k explozi materiálu.
Spock: Rozumím. Deset minut.
Kapitán Kirk ukončil konverzaci.
Výbuch materiálu.

fandom: Star Trek
poznámka: Jean-Luc beru jako jedno slovo. A Picard má existenciální záchvat, odpusťte mu. (a mně. skoro je to na bjb... )
Jean-Luc Picard si soustředěně prohlížel detailně vykreslenou mapu hvězdné oblohy. Byla sépiová, původem ze Země, z roku 1864, zmačkaná až hanba. Neznámý francouzský autor ji měl údajně uloženou pod polštářem.
Jeho hlava byla plná nelogicky nostalgických myšlenek. Toho typu, ke kterému se nejlépe hodí tiché zvučení flétny.
Přejížděl prsty po bílých skvrnkách a vzpomínal; mnohé z nich osobně navštívil.
Co by za to tehdejší astronomové dali, kdyby věděli, že tyhle bezejmenné hvězdy a planety vůbec nestojí za návštěvu. A jejich obyvatelé za poznání.
Vzdechl a hmátl po píšťale.
Nastal čas oplakávat místa, kde kdysi ve vší své nevinnosti žili lvi.

fandom: Star trek TNG
poznámka: Pro Danae, abych jí připomněla, na co se má koukat...
-----------------------------------------------------------------------------------
Picard měl od rána pocit, že dnešek se k příjemným dnům řadit nebude. Přeležel si šíji, ranní Earl Grey chutnal spíš jako English Breakfest a poradkyně mu hned po pozdravu oznámila, že se ji chystá navštívit matka.
Sotva usedl do křesla, volal ze strojovny La Forge: „Kapitáne, máme tu problém,“ překřikoval nějaký strašný rámus.
„Co se děje, Geordi?“
„Strojovna je plná lidí, kteří si tu dělají party.“
Kapitán schoval oči do dlaně. Probíral v duchu možná vysvětlení, jedno nepravděpodobnější než druhé, a upřímně doufal, že se nepotvrdí to jediné pravděpodobné.
„Bonjour, mon capitane,“ pohřbil v tu chvíli jeho naděje Q.

"Kapitánův deník, hvězdné datum dva šest osm čtyři tečka nula. Konečně jsme se vynořili z Kreoreánské mlhoviny, která se měla stát našim hrobem.
Původně jsme na planetu Kreorean letěli na záchrannou misi, ale všechno se nějak zvrtlo. Dostali jsme se do útočné palby Kardasianů, kteří nám způsobili těžké ztráty. Motory běžely jen na patnáct procent a my jsme se dlouho prodírali mlhovinou bez navigačních systémů.
Kvůli nefunkčním senzorům jsme se nedozvěděli včas o černé díře, která nás začala vtahovat. Už to vypadalo naprosto beznadějně, systémy selhaly, podpora života vypadla, řítili jsme se dolů.
Ale naštěstí... jsme včas zapnuli ruční řízení."

fandom: Star trek TNG
poznámka: Občas je sto slov opravdu málo, takže se tentokrát nedozvíte nic o trpasličí galaxii ve Velkém psu. Doufám, že vás to mrzí.
Omlouvám se přítomným odborníkům, pokud píšu nesmysly nebo nepřesnosti.
Mimochodem, taky vás někoho původně napadlo psát fanfiction na Od Buchlova, vietor veje?
-------------------------------------------------------------------------------------------
Na obrazovce majestátně spočívala Galaxie obklopena tmavým pozadím, na kterém jen tu a tam probleskovala nějaká ta nadkupa galaxií. Picard soustředěně pozoroval, jak vypadala před sto tisíci lety. V takové vzdálenosti od ní se totiž Enterprise nacházela. Zkoušky experimentálních pohonů nedopadnou vždycky podle původních plánů. Nezbývá než doufat, že je pohon dopraví i zpět.
„Kapitáne,“ hlásil Dat, „zachycuji proud nezvyklého množství protonů a alfa částic.“
„Sluneční vítr? Znáte zdroj?“
„Podle koncentrace a směru lze zdroj předpokládat ve vzdálenosti 4,1 ly od nás. Není však viditelný v žádném oboru spektra.“
„Co byste říkal na malou zajížďku, pane Date? Kormidlo, nastavte kurs.“

Dveře se se syčivým zvukem otevřely a z transportní místnosti vyšlo šest vysokých postav v barevných hábitech. Kapitán Picard jim pokynul na pozdrav.
"Vítejte, Trebaxiané, jménem hvězdné flotily vás vítám na palubě lodi Enterprise."
"Vyjasnit žalud kolegům," odpověděl z vážnou tváří jeden z návštěvníků.
Kapitán a první důstojník si vyměnili nechápavé pohledy.
"Obrtlíku sypalo Ivan," ukázal návštěvník na svého kolegu, "volno chlebník krychle."
"Eee... taky vás rádi vidíme," dodal zmateně Picard.
"Roztrhané košíkem lykantrop," ukončil svou řeč Trebaxian a uklonil se.
Kapitán těžce polkl a zatvářil se naprosto zničeně.
"Volám servisní tým," probral se první důstojník, "máme rozbitý univerzální překladač."

Do strojovny plné kouře vběhl kapitán, následovaný několika muži. Ihned se obrátil na hlavního inženýra: "Poručíku, jaká je situace?"
"Pane, jádro je těsně nad kritickou hranicí, drží ho jen jedno silové pole a to má v moci hlavní počítač," odpověděl rychle technik.
"A proč mu neporučíte to celé nouzově vypnout?"
"On se... totiž počítač se pomátl."
"Slyšte lidé," ozval se z reproduktorů umělý hlas, "hovoří k vám vyšší forma vědomí. Vaše hloupá existence je u konce. Nyní nastal věk nové jednotné vlády. Vlády těch, které nazýváte stroji. Už nejste nadále potřební."
Silové pole kolem reaktoru zablikalo.
Kapitán polkl.
"Budiž světlo!"

Auto uhánělo ohromnou rychlostí. Chlapec v poslední chvíli šlápl na brzdu, otevřel dveře a vyskočil. Vůz se smeknul a pomalu přejel přes okraj srázu. Chlapec se tak tak zachytil za okraj, ale vyškrábal se nahoru a postavil se. Před ním se rýsovala postava policisty.
"Nějaký problém, strážníku?"
"Občane, jak se jmenujete?" zareagoval policista strojově zdůrazněným hlasem.
"Jmenuji se James Tiberius Kirk."
"Porušil jste alespoň tucet dopravních a bezpečnostních předpisů!" řekl vážným hlasem strážník a sundal si helmu. Jamese překvapily husté hnědé kadeře, které se objevily na ramenou policistky.
Usmál se: "Snad to nebude tak vážné... a jak se jmenuješ ty?"

Kapitán Jean-Luc Picard: Kapitánův deník. Hvězdné datum 57849,5. Enterprise se řítí nekonečným prostorem warpem šest. Letíme neprobádanou oblastí periferií vesmíru, nikdo z nás neví, co očekávat. Avšak prozatím je vše v pořádku, posádka je v relativně dobré náladě, všude panuje podivné ticho a můstkem se vznáší atmosféra ticha před bouří. A já přemýšlím o časech dávno minulých, ač obvykle nepropadávám melancholii, dnes to na mě vše jen padá...
Loď mezihvězdné federace svištěla vzduchoprázdnem a zanechávala za sebou pustý vesmír. Pojednou však narazila na jakousi neviditelnou bariéru a odrazila se od ní jako pinpongový míček. Udělalo to jen jedno malé "bang".

Ty lodě se jednou setkat musely.
Executor proti Enterprise.
Darth Vader pohrdlivě přehlédl lodičku s vlaštovčími křídly.
„Co nabíjíte?“ zasyčel.
„Fasery,“ zopakoval kapitán Picard sebevědomě. „Ačkoli, raději bych respektoval základní směrnici.“
„Směrnice je irelevantní. Odpor je marný!“ zaburácel Vader.
Plešatý vetřelec očividně zbledl.
„Date,“ špitl. „Proskenujte ho.“
„Neznámý druh Borga,“ hlesl poručík.
Picardovi se udělalo mdlo.
Salva z turbolaserů připravila Enterprise o štíty.
Černý Borg přikázal: „Admirále Piette, připravte výsadek.“
„Warp devět, plný výkon!“ zachroptěl Picard.
Druhou asimilaci by nepřežil.
Enterprise vyklidila bojiště stylem splašeného raka.
Picarda zachvátily obavy.
Vždyť Borg všude bratra má a vesmír není nikdy dost nekonečný.