Na střední zdravotní škole
neříkej všem rovnou vole,
kdo ti chtějí vysvětlit,
že chemii musíš mít.
-ný, -natý, -itý,
chemické jsou hity
-ičitý, -ičný, -ečný,
názvosloví věčný
-ový, -istý, -ičelý
student je z něj zničelý.
Befeleme pes se veze
chemie se po něm sveze
hychykyrydytyny
během první hodiny.
Uč se hochu chemii
ať neskončíš v pomyji.
Pusinky zamkněte,
očíčka zavřete,
ať se vám zdá krásný sen.
Vždyť ráno raníčko,
než vyjde sluníčko,
musíte z postýlky ven.
Pusinky zamkněte
a brzy usněte.
Zavřete už očíčka.
Jinak nebudete svěží
a ráno pak stěží
vzbudí vás matička.
Na parížském hřišti,
čtu si povídku.
Děti vztekle piští,
já mám po klídku.
Celou Eiffelovku,
vyběhneme zas.
Musím. Na férovku,
za hasičský čas.
(7 minut)
Zítra asi Louvre,
nachystám si visu.
Nejspíš budu platit,
novou Monu Lisu.
Rendíku, Rendíku,
nechej toho šuplíku!
V šuplíku jsou časáky
pro pány a prasáky.
V časáku jsou nahý paní
budeš míti hrozný spaní!
Rendíku, Rendíku,
nechej toho šuplíku!
*********
Nemám ráda děti, takže dnešní téma je pro mně takové, že nevím, co s ním. Ale pak jsem se dočetla, že můžeme psát i pro svoje mladší já. Tak tedy, toto je pro mé osmileté já. Podle skutečné události.
Polibek tatínka hebký jak peříčko,
potom se uložíš mámě na srdíčko.
Spi, moje ptáčátko, schovej se do dlaní,
mámina písnička nese tě do spaní.
Spí, maličký Ledňácku,
zazpívám ti o vláčku.
O vláčku i o kočičkách,
dokonce i o makovém koláčku.
Vláček nocí tiše píská,
v okýnku mu hvězda blýská.
Pomalu se k snům stáčí,
těm, co voní po koláčích.
Kočička si zlehka přede,
vrní, mžourá, hlídá tebe,
svými tlapkami tě hladí,
ať tě hezký sen hned svádí.
Tak si zavři očka malá,
máma by už taky spala.
Vláček, kočky, koláček -
o tom všem sní Ledňáček.
To jednou jeden ptakopysk
co se Podivný jmenoval,
rozhodl se pro velký risk:
že by sám pro světový tisk
svou Tasmánii zmapoval.
Dlouho se cestou plahočil
a kreslil všechno bez obav.
Drápek v inkoustu namočil,
papír si správně natočil,
tak jako pravý kartograf.
Když potom šel tu svojí práci
do velké redakce nabídnout,
nechtěli ji ti hajdaláci.
Řek' jim, že není pro legraci.
Doma si mapu nad matraci
nechal napíchnout.
Já jsem malý vynálezce,
vynalézat nejde lehce,
rozbil se mi robot,
to jsem ale nešika,
když robota jsem krmil,
monitor náhle zrnil,
zasek se v něm burák,
rozbil se, ten robůtek!
Naštěstí znám číču,
co má pěknou sadičku,
bude trvat chviličku,
než robota spravíme.
Kladivem budem buchat,
večer pak spolu juchat.
Robot žije, dělá dřepy,
stále ale není happy.
tvrdí, že by chtěl dceru,
já mu na ni teda formu dělám,
že se z toho neopotím...
Dcera bude taková, že jí není rovno,
snad se mi zas nerozbije, zbylo by z ní pramálo.
Poznámka: Kvůli častému výskystu sprostých slov v mé poezii jsem se rozhodl napsat báseň, ve které se ani jedno nevyskytne.
Venku padá listí
a fouká velice,
sbírá se klestí
a zamyká petlice.
Chladný a nevlídný,
takový je podzim,
což takhle pár dní
psáti Poezim?
