DMD č. 6. pro 6. 4. 2022. Téma: Červík na dubu

"But what," said Crawley, "does that mean, exactly?"

"What?" Aziraphale flinched. "It means... what it means." He shook his wings, shifting his weight; the conversational turn was making him uncomfortable.

"Is it an idiom or allegory, or-"

"It's a little worm in a tree, Crawley!" He hadn't meant to raise his voice. It was just... there were so many things, these days, and so many meanings. Which meant there were so many ways to get them wrong.

"Oak tree," Crawley added, yellow eyes gleaming.

"Let me show you what else She made today," Aziraphale muttered, leading them on through Paradise.

“Konečně mě pustili,” sdělila svému sousedovi radostně na chodbě nemocnice.
“A máte někoho, kdo s vámi může pár dní být? Slyšel jsem, jak doktor říkal, že byste neměla být sama.”
“No, teď zrovna nikdo nemůže, ale to nevadí. Kdyby cokoli, zavolám si rychlou.”
“To zní dost riskantně. Podívejte, co kdybyste jela se mnou?”
Povytáhla obočí.
“Kampak?”
“Jedu na víkend na menší sešlost u kámoše. Příroda a čerstvý vzduch vám udělají dobře a bude Červík na dubu.”
“Co to?” zeptala se opatrně.
“Vepřík jménem Červík uzený na dubovém dřevě. Bude to zábava, slibuju.”
Drabblistka se rozesmála. “To o DMD říkali taky.”

Poprchávalo jen zlehka, když čtyři motorky brumlaly vlhkou silnicí, aby zastavily na vlhkém poloostrůvku nad vlhkým mořem.
Dobrumláno jest, aspoň pro dnešek.
Vlhká březová kůra pomohla zapálit vlhký suchý líh ve vařiči ze staré konzervy. Za chvíli už se v začernalém kotlíku ohřívala voda, líh praskal a odstřelovaly z něj náhodné kousky.
Hlídkaři normální čaj nedostávají. Ale dubová kůra to jistí.
Prohlásili vodu za vroucí a Pískle do ní vysypal obsah své čajové krabičky. Voda potemněla, ale objevilo se v ní několik bílých cancourků.
„Něco se ti na tom krmilo,“ komentovala Vydra. „Vyndej to.“
„Červi! Svačina,“ rozzářil se Vran. „Beru!“

Bohdanovi sa znova sníval ten príšerný sen.

V diaľke sa pozeral na krásny, košatý dub, s nádherými zelenými listami, ktoré tančili vo vetre. Ale v hĺbke duše vedel, že po kmeni lezie odporný červík, zahryzáva sa do tvrdej kôry a nakazí ten strom zvnútra svojím jedom. A skutočne, po chvíli začala pôda pod stromom černať, a kvety hynút. Nádherné červené maky.
Netrpezlivo sa ohnal po tvorovi, ktorý ho zašimral na rameni. Avšak tentokrát.. tentokrát vyzerali jeho ruky ako konáre, a práve z nich začali vyrastať vetvičky s dubovým lístím..

Vedel presne, kam musí ísť. Celý čas .. to bol Makový vrch.

Elrohir si sedl do štěrku, překřížil nohy a zívl si. Otevřel nový herbář a prohlížel si květinky, které už se lisovaly. Jeho kobyla Hnědoočka vedle uždibovala trávu a vrhala příjemný stín.
Zato jeho bratr se válel a nedělal nic. Asi si myslel, že vzdor je důkaz nadřazenosti a Elrohir je tudíž hlava dubová, co jen poslouchá dospělé.
Nu, však on je poslouchal. A pozoroval.
Glorfindel mluvil s každým zdvořile, ale s Celeamin zvídavě zdvořile.
Hraničáři nemluvili, dělali na sebe významné grimasy.
Erestor sledoval obzor. Nebo Celeamin, ale vždy jí za zády.
Tahle výprava byla v něčem zatraceně divná. Ale proč...!

Nikdo:
Mattioliho herbář: "Toto pak ještě obzvláště při těch dubových kulkách větších se nachází, že když se rozrazí na dvé, měsíce ledna a unora mivají vnitř mouchu aneb pavouka aneb červa. Protož jestliže kterého roku moucha se najde, válku, pakli červ, neurodu, pakli pavouk, mor vyznamenává."
Věštec: "Ach, červe proklatý, proč jsemť tě v kulce našel! Ni pavouk ni moucha nebyliť by mi milejší, však tys znamením neméně hrůzným! Jak drobný a nepatrný jsi a přece zkázu přinášíš zemi celé. Proč musíš zde na tom světě býti, potvoro neblahá, ohavná-"
Červ: "Tyvole, to je kosa, fakt už mám bejt vzhůru?"

"I am Groot."

"Cože?" zakabonil se Rocket. Maličký Groot mu začal poskakovat v dlani, jako kdyby jím šili všichni čerti.

"I am Groot!"

"Uklidni se, víš, že Quill říkal, že na sebe nemáme vztahovat pozornost... Na druhou stranu, Quill se může jít bodnout. Tak co tě trápí?"

"I am Groot."

"Jo, už to vidím... asi."

Rocket se přiblížil k nedalekému stromu. Ale opatrně, aby na sebe nevztáhl pozornost jejich nepřátel.

"Je to tenhle?"

"I am Groot."

"Ok."

Rocket sebral z dubu červíka a podal ho baby Grootovi.

Groot červíka uchopil... a spolkl.

"Fuj, Groote! To se nepapá!"

"I... AM... GROOT!!!"

Quentin seděl v trávě, byl opřený o kmen stromu a četl si.
"Filorie a její hmyz?" znechucený tón Quentina vytrhl ze čtení.
"Druhý díl."
Eliot jen protočil oči a posadil se vedle Quentina.
"Vím, že to zní divně, ale je to fakt zajímavý. Věděls, že ve Filorii existují můry, které mají konzistenci medúzy a světélkují?"
Eliot neodpověděl.
"A žijí tam červi, co si staví hnízda v korunách stromů, jako ptáci." Zamyslel se. "Co když je na tomhle dubu hnízdo s červem?"
Eliot zakroutil hlavou. Dub byl teď mrtvý a tahle vzpomínka vzdálená. Kdyby mohl, vrátil by čas.
"Vrátil bych nás."

"Pojď, K-or-ine, půjdeme se projít."

"Ano dědečku."

"Víš, jsem už starý, síly mi ubývají, stárnu a....." Děd se podrbal na místě, kde bylo před mnoha lety jeho čtvrté ucho.

"Víš, již děd mého děda, dávno před mnoho lety, mi povídal takovou zkazku. A vím, že ani já jsem jí ze začátku nerozuměl, až časem jsem poznal a pochopil."

"Víš, K-or-ine, teď jsi jako červík na dubu, taky si připadáš malý, bezvýznamný, ale když začneš žrát, můžeš i ten velký staletý dub rozdrtit, rozklížit a tím vše změnit. A to si pamatuj, co svět světem bude stát. To říkali mí předci."

Vmáčkl jsem se hlouběji mezi žaludy. Pode mnou otec vysvětloval své manželce, že se s ní rozvede, a čím dál víc rudnul. Bylo by zábavné to sledovat, kdyby na protější větvi neseděla sýkorka.
Jsem idiot!
"Co bych dal za to, kdybych to mohl sledovat jako malý nenápadný červík!"
To není věta, kterou řekneš sestře Fioně, obzvlášť, když je opilá.
Doufal jsem, že otec odejde, než si mne ten tlustý opeřenec všimne.
Snést potupné odhalení, nebo být snězen?
Naštěstí to tatík rychle vzdal a utekl Harliným nadávkám.
Imaginoval jsem Vzor a s nesmírnou úlevou nahatý a po hlavě spadnul do podrostu.