Děti z Bullerbynu

Jednou jsme seděly s Annou a Britou v naší skrýši a Anna povídá: „Ty, Liso, nechceš se stát naší pokrevní sestrou? Mohly bychom být tajné sesterstvo a mít svá znamení a jazyk a pozdravy a kluci by nám nerozuměli, když bychom domlouvaly tajné plány,“ řekla Anna. Souhlasily jsme, že je to dobrý nápad. Nevěděly jsme, jak takové sesterství uzavřít, ale Brita říkala, že malinovou šťávou nic nezkazíme. Trochu jsme si jí přinesly a připily si na naše sesterstvo. Netušily jsme, že nás kluci celou dobu sledují a chtějí být podle našeho příkladu pokrevními bratry. A tak začal boj o malinovku.

Na maminčině zahrádce zářil jen poslední petrklíč,
než se nadějeme, je tu léto. Seděly jsme s Annou
v podvečer na schůdku od kuchyně a pletly si copánky,
na ně věnečky z prvních pampelišek.
„Ty Anno? Myslíš, že letos v létě budeme spát na seníku?
Uděláme si domeček pro panenky v jeskyni?
Budeme hrát večer obíhanou, honit zubry, hledat jahodiště...
pojedeme na raky k Nockenu a… založíme znovu třešňovou společnost?“ vyjmenovávala jsem naše každoroční zábavy.
„Nejsme na to velké? Přece jen už nám bylo jedenáct!“
Jsme sice už velké slečny, ale rozhodly jsme se, že tohle všechno ještě letos dělat chceme.

Paní učitelka starostivě vyhlédla z okna. Potom rozhodla, že nás šest dětí z Bullerbynu pustí dříve, abychom došli domů za světla.
Nepomohlo to. Zatáhlo se, začalo hustě pršet. Pomalu jsme se táhli do kopce. Nebylo proč pospíchat, ledová voda nám stejně dávno stékala pod brašnami po zádech a čvachtala v botách. Ani utíkat jsme už nemohli.
I když děláme vždycky všechno, co Lasse vymyslí, tentokrát jsem se odmítla jít schovat k ševci. Mám z něj strach.
„Tak to ani za nic, Lasse. Zbláznil ses? Jsem sice mokrá jako myš, ale domů dojdu, i kdybych zmrzla!“ Anna a Brita se ke mně přidaly a tak jsme se plazili dál.
Ještě nikdy jsem neviděla naše útulné stavení raději. Když jsme dorazily domů, maminka nad námi spráskla ruce a rychle nás hnala svlékat.
Ách, jak bylo příjemné zavrtat se pod tlustou peřinu a pít horkou čokoládu, kterou mi Agda donesla do postele!
Jenže pak jsem dostala horečku a také velkou rýmu. Musela jsem ležet v posteli ještě týden, i když ostatní už dávno chodili do školy. Mrzelo mě to. Mám moc ráda naši paní učitelku. Ale holky mi donesly úkoly a Bosse dokonce nové Švédské jaro na čtení, tak to nebylo tak zlé.