DMD č. 17. pro 17. 4. 2016. Téma: Svázané ruce

Signálů přibývalo pozvolna. Zprvu to vypadalo jako nevinný vzestup lokálního patriotismu. Lidi začali nosit čepice a placky s logy městské části. Na vinohradských ulicích parkovala auta s vlaječkami Prahy 2.
Na policejních poradách se ale probíralo zvýšení pouličních šarvátek, zejména v ulici Na Folimance, na hranicích Prahy 4. Na Akci Dášeňka, upozorňující na přejmenování parku na Sady bratří Čapků, dorazila skupinka demonstrantů z přilehlé Prahy 10 s transparentem: ČAPCI PATŘÍ DESÍTCE!
A pak přišla pověstná demoliční jízda.
Kdepak psychopat. Nabouraných 51 aut patřilo bez výjimky rezidentům dvojky.
Policejní pirát byl ze Smíchova.
Starostka svolala mimořádné zastupitelstvo. Potřebovala mít volné ruce.

„Nemůžeme je opustit!“
„Promiň mi.“ Nedořekl, když rychlým pohybem ruky zasáhl její krk Venusianským aikidem. Starý trik, zafungoval. Zachytil bezvládné tělo, vzal ji do náruče, vstoupil s ní do TARDIS.
Položil ji do křesla v místnosti; hned vedle konzolové.
Odstartoval, sám opět přihlížel umírání další planety spolu s jejími obyvateli. Kdyby mohl něco udělat, ale zákony vlastní rasy mu zakazovaly jakkoli se vměšovat do přirozeného řádu věcí.
Za pár minut se Sarah Jane probudila, vstoupila do velína.
„Probrala ses,“ zkonstatoval.
Nečekaně zaútočila, bušila do něj pěstmi, plakala. „Ta bezmocnost mě ničí a šíleně štve, stejně jako tebe.“
„Já vím,“ vzlykla.

Měli jsme hroznou radost, když se Ňufík poprvé po přebroušení zubů pustil do sena.
Když se problémy se zubama opakoval, nechápali jsme proč. Dva roky byl v pořádku a najednou mu co měsíc přerůstaly.
V lednu, po posledním přebroušení, jsme netrpělivě čekali, kdy se dá do jídla. Zvládl to za den. Pocit bezmocnosti zmizel. Ne na dlouho.
Všimli jsme si, že začal hodně pít. Utíkali jsme na veterinu, kde si ho nechali na pozorování a testy.
Nejhorší byl pocit bezmoci, když se čekalo na výsledky testů. Zbytečně. V úterý ráno se na klinice neprobudil. V sobotu měl mít třetí narozeniny.

Nejprve mi vzali můj svět. Přestavěli ho, zničili jeho minulost a určili jeho budoucnost. Vyhradili mi místo a donutili mě pracovat pro mé věznitele. Azylem mi byl můj byt. Jen tam, v jediném výklenku, svobodný.
Pak mi vzali mé tělo. Svazovat ruce mi ani nemuseli, k tomu, abych jimi nemohl ani pohnout, stačily pravidelné dávky bolesti. O azyl jsem přišel, jediné bezpečné místo zůstalo v mé hlavě. Jen tam jsem byl ještě svobodný.
Nakonec mi vzali mou...
Nechápu, co to se mnou bylo. Samozřejmě měla Strana pravdu a já jsem se mýlil! Strana má vždycky pravdu!
AŤ ŽIJE VELKÝ BRATR!

Strčili ho do špinavé vlhké cely, spoutali mu ruce a nohy.
V té troše světla, co sem dopadá, vidí svou karmínovou krev stékající po okovy rozedřené kůži.
Chřestění řetězů děsí a odstrašuje bdělé poštolky, jeho jedinou společnost.
I se spoutanýma rukama píše listy svým přátelům.
Přestože ho okovů zbaví, přemístí ho do lepší cely a konečně mu dopřejí slyšení, pocit bezmoci pout přetrvá.
Nemůže přiznat, co nenapsal a nekázal, aby se nedopustil křivopřísežnictví, a nemůže odvolat, co psal a kázal, aby nezradil své stoupence.
Ruce má svázané i když ho poutají k hranici. Ani je nemůže naposledy sepnout v modlitbě.

Doctor má na sobě schovaný sonický šroubovák, který chce na pouta použít.
Rose mu ho sebere (a vzápětí i ten další, který má do zásoby).
Jack Harkness si pouta nenápadně odemkne, a pak s Iantem hrají na schovávanou.
Sherlock analyzuje složení kovu, až se John naštve a odejde z ložnice (však on se vrátí).
Matta Murdocka kov příjemně chladí na citlivé kůži. Podobně jako Karenin dotek.
Spock povytahuje na Kirka obočí, dokud ho kapitán nepřesvědčí, že bondage je opravdu logický nápad.
Tony Stark neustále mluví a mluví. Nakonec mu Steve do pusy nacpe roubík.
A potom se všichni mají rádi.

,,Je to vůl. Vždyť to víš, tak proč na něm pořád lpíš?" Hovořila sama k sobě.
Když zapojí mozek ví, že by se s ním neměla scházet, je tolik věcí co na něm nemá ráda. Ani pohledný nijak zvlášt není. Není to ani gentleman, co by jí nosil na rukou, prostě takový pařez bez citů a emocí.
Ale jakmile je s ním, ztrácí se z reálného světa a má pocit naprosté bezstarostnosti. Když se dotkne její kůže, projede jí mrazivé vzrušení.
Ví, že pocity by neměla stavět nad rozum, ale má svázané ruce. Její pocity odtlačí rozum vždy do pozadí...

Seděla ve tmavém sklepení na staré dřevěné židli.
Naproti ní seděl muž. Díval se na ní velmi zlým pohledem.
Měla svázané ruce a potrhané šaty. Byla u výslechu.
Muž byl oblečený v uniformě SS. Snažil se z ní dostat informace.
Seděla a mlčela. Řekla mu jen svoje jméno a hodnost. Přesně jak byla vycvičena.
Příslušníkovi SS docházely nervy. Zatím z ní dostal jen jméno a hodnost. Potřeboval informace. Potřeboval je rychle.
Věděla co po ní chce. Chtěl vědět kdo, kdy a hlavně jak vynáší z zprávy z Vůdcova hlavního stanu do rukou ruských špionů.
Nikdy mu to neřekla. Byla umučena.

"V meste je nová Escape room, pôjdeme?" ozvalo sa v kancli.
Odpoveďou bolo viac-menej povzbudivé mručanie a "Objednaj."
*
Téma hry je darcovská klinika.
Naozaj to vyzerá, že tu človek príde o orgány: stará továreň, špina, komparzisti zamaskovaní od hlavy po päty, všetko ako má byť.
Jeden z nich ma zobral preč, zviazal mi ruky a pripútal o nemocničný stôl. Škoda, budem musieť čakať na kolegov, než ma prídu vyslobodiť.
Dovliekol nemocničnú skrinku s nástrojmi a vyťahuje injekčnú striekačku. Pôsobí to realisticky, ale je to hra, nebojím sa.
Až do chvíle, než zacítim bodnutie do žily a vstreknutie niečoho studeného.

"Nuda," konstatoval Sherlock. Pro jistotu to ještě jednou zopakoval. John si povzdechl. Už si začínal zvykat.
"Nudit se můžeš potom, teď mi ho pomoz svázat," John sebral provaz ze země a podával ho Sherlockovi. "Vždycky máš po ruce kradený pouta a zrovna dneska je necháš doma."
"Říká kdo?" Sherlock pořád ještě vypadal nezaujatě, ale alespoň vnímal.
"Ty! Když jsem se tě ptal!"
"Oh," Sherlock poznamenal, zatím co vytahoval želízka z kapsy. John mu věnoval vražedný pohled.
Cvak.
"Uvědomuješ si, že to jsou moje ruce, že ano?!" John už začínal uvažovat o tom, že Sherlocka praští.
"Vážně? Ani jsem si nevšiml."