London Spy

Zbrusu nová identita. Anonymní jméno. Anonymní byt nad městem, odříznutý pozemky botanické zahrady. Odpočívám. Pochopitelně tu nemůžu zůstat napořád – svých „stínů“ jsem se sice zbavil, ale praxe ukazuje, že nikdy nezmizí napořád. Nikdy nemůžete být dost opatrní.
Když musím, proplouvám městem jako turista. Student na prázdninách. Někdo, kdo dokáže perfektně předstírat, že o něm neví. Že ho včera nezahlédl na Náplavce – ztělesněnou vzpomínku, oblečenou v mém tričku. Zvedl oči, já v poslední vteřině zmizel v davu; celé tělo rozklepané šokem a touhou na něj zavolat.
Smrtelně nebezpečné. Alespoň dokud nevymyslím, jak nám zařídit bezpečnější existenci. Dokud neskončí tenhle tanec stínů.

Žádný plán útěku není úplně neprůstřelný. Především v tom, že dříve nebo později musíte přestat utíkat. Někdo vás odhalí.
Poprvé mně dostihli v Praze. Byli tři.
V hlučném davu na Karlově mostě směšně čitelní. Turistická trička, drahé fotoaparáty, kterých se ani nedotkli. Moje matka by se při pohledu na jejich krytí potrhala smíchy, a já… V jistém ohledu nepřestanete být špion. Na lhostejnost, s jakou jsem se jich později zbavil, by byla pyšná.
Netušili, kdo je systematicky rozděluje a likviduje jednoho po druhém, dokud nezůstal jeden jediný.
Snadné. Mnohem snazší než plánovaná mise.
Zachránit kůži Dannymu. A zůstat přitom mrtvý.

To, že si Alistair začal s Dannym, bylo vlastně to nejlepší, co se mohlo stát. Zdiskreditovat chudého mladíka, v jehož minulosti se prolíná braní drog s extrémními sexuálními vztahy a problematickou rodinou? Skutečně dětská hra.
Možná je až příliš snadné, dostat někoho takového na dno. Stačilo by daleko méně, než obvinění z vraždy.
Jenže tentokrát se přepočítali. Danny neměl rodokmen, peníze ani moc. Jenže byl zamilovaný a umíněný, což je dokonalá kombinace - obzvlášť, když už nemáte co ztratit, protože o vše jste již přišli.
Taková umíněnost může vést k tomu, že pomstít smrt se stane smyslem života. Tajným službám navzdory.