Varování: smrt, můj zatím nejdepresivnější příspěvek
Moje malá prvorozená. Ne malá. Během dneška dospěla, jinak než jsme čekaly.
Moje nevěsta. Ale už ne moje. A ani jeho ne.
Moje dcerka. Útlounká a překrásná mezi muži v plné zbroji, ubohými, stejnými, bez tváře.
Holčička moje. Skoro chlapecká s úzkými boky a nejistým nádechem látky na hrudi.
Moje laňka. To ty oči. Dívejte se na ně. Neoplatí vám pohled, ale budete si je pamatovat. Všichni.
Ten rychlý záblesk čepele. Skoro bezbolestné překvapení, zatímco se budete kroutit v prachu s polámanými údy, s vlastními střevy v rukách, nebo s nákazou pomalu postupující krví a budete jí závidět.
Mojí Ifigenii.
Po, 2010-04-12 23:02 — ioannina
Ifigenie!
*zbožňuje Ifigenii*
A i když to s ní samotnou dopadne dobře, člověk věří Klytaimnéstře, že měla i po 10 letech chuť zavraždit Agamemnóna, jen co vystoupí z lodi.
Po, 2010-04-12 20:31 — Lejdynka
Skoro mi to připomnělo lady
Skoro mi to připomnělo lady Eówyn. -poslední dobou na ni myslí nějak často-
Nádech látky na hrudi je krásný, něžný a poetický obraz/popis.
Nechtěla bych vidět její oči.
Překrásné.
Po, 2010-04-12 20:29 — Aveva
Téda, to se ti povedlo. Moc
Téda, to se ti povedlo.
Moc dobré. Úplně to před sebou vidím a deklamuje se mi to v hlavě :o)
Po, 2010-04-12 19:13 — Profesor
Dobré, jenom to poslední
Dobré, jenom to poslední souvětí je mírně nejasně napsané.
Po, 2010-04-12 11:00 — Kleio
Wow!
Aneb další oběť pýchy bohyně... Naštěstí to s ní nedopadlo tak hrozně, to jediné mě na tom vždycky uklidňovalo.
Skvělá práce!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit