Archanděl Azirafal si nešťastně přeměřil nekonečný bílý stůl, který se prohýbal pod stohy složek čekajícími na vyřízení. Všude jen samé papíry na papírech, žádné kakao, dortík ani sušenka. Žádná podřadná hmota.
Žádné barvy. Žádné teplo.
Kam až oko dohlédlo, všude jen sterilní bílá. Prázdno. Chlad.
A co hůř- žádné zajímavé konverzace. Žádný smích. Žádné propašované víno a pohihňávání nad krakení bujabézou.
Žádné laskavé zlaté oči a hladivý hlas. Žádné laskavé… cokoliv.
Hluboce si povzdechnul a prudce otřel protivně pálící oči.
Jsem v nebi, sakra! V samotném nebi! Mám hlavu doslova v oblacích!
Tak proč…
Proč je to takové strašné peklo?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Proč? Protože ses nechal blbě
Smrtijedka
Proč? Protože ses nechal blbě nalákat na vidinu velikosti, ty troubo!
Moc hezky popsané (nehezké) nebe, povedlo se :).
A ještě tam určitě profukuje
Aveva
Chudáček malá
Wolviecat
Chudáček malá
Chudák malej... Nojo, ono se
Durwen
Chudák malej... Nojo, ono se těch světských "hříšností" odvyká nesnadno...
...
Vé eŠ
Někdy mám pocit, že jsem v nebi...
Nějak si to představuju v
Small_CS_Traff…
Nějak si to představuju v reálném čase, jako že je Azirafal v tom nebi opravdu momentálně dva roky a pořád je to stejná bezvýchodnost (a jako jasně, v nebeském a nevýslovném běhu věcí jsou dva roky prd, ale zůstanem u našeho lidského hlediska) - a pak je ten dojem nějak silnější, silnější, než by byl loni, bezvýchodnější...