(Výjimečně) respektuji závěr druhé série - to jako varování stačí, že jo?
Historie je pro Crowleyho všechno i nic. Historie jsou kulisy, lepší i horší staletí. Historie jsou lidské osudy, které většinou nestojí za zapamatování. Ale historie jsou taky přesně odměřené intervaly, než na sebe zase náhodou narazí s Azirafalem, a čekání mezi nimi.
Pak přijde apokalypsa a najednou se vídají pořád. Crowley je rád. Crowley se bojí. Nechce, aby svět skončil. A taky ho děsí, že by už nebyly žádné lavičky v parku, žádné večeře, žádná Alfa Centauri.
Pak Azirafal odmítne odejít.
Pak se omluví.
Pak odejde.
A Crowley pochopí, že netrpělivě počítat roky byla hloupost.
Historie?
Zbytky smyslu?
Proč vlastně?
Au au au :(
Remi
Au au au :(
Ale napsané krásně
Auuu :(
Gwendolína
Auuu :(
:(
strigga
:(
Nghhaaaau! :'(
Carmen
Nghhaaaau! :'(
:'(
Apatyka
:'(
Ufff...
Small_CS_Traff…
Já si tu zrovna jedu na svém obláčku, kde už jsem jim stihla dát kolizi, krizi, peripetie i katastrofu a tohle byl tvrdý návrat do post-seriálové reality.
Líbily se mi "odměřené intervaly, než na sebe zase náhodou narazí s Azirafalem" a Crowleyho obavy (Crowley je rád. Crowley se bojí.), nejen z toho, že už by nebyly žádné lavičky v parku...
Smutný, ale pěkný
Wolviecat
Smutný, ale pěkný
Ach, to je nešťastné :(. Ta
Smrtijedka
Ach, to je nešťastné :(. Ta druhá série byla fakt masakr, to se Gaimanovi musí nechat.
:((( Z tak krátkého textu a
Blanch
:((( Z tak krátkého textu a jak to zabolí. Každé slovo perfektně zapadlo. Au.
Ale ne... Já tak nemám rád
Owes
Ale ne... Já tak nemám rád smutného Crowleyho. :( Což tedy vůbec nesouvisí s kvalitou drabblu, která je samozřejmě vynikající.