Sousedka

Telefon vyzváněl, ale Petr ho ignoroval. Koukal na něj s ironickým úsměvem, jako by ho pobízel, aby se ukázal, ale husí kůže na zátylku prozrazovala, že pobavení jenom hraje.
Ucho, stářím zbytnělé, se pohupovalo s mírným zpožděním oproti kývající hlavě. Paní Hladká si kvapně nazula pantofle, v zrcadle zkontrolovala účes a vydala se přes chodbu. Nemusela zvonit dlouho.
„Dobrý den, vaše maminka s vámi musí mluvit, nemůže se vám dovolat, tak mě poprosila, ať zajdu. Já vás rovnou předám.“ řekla a vtiskla mu svůj telefon.
„Můžu vám sem poslat celou ulici a nebo mě konečně začnete poslouchat.“ řekl matčin hlas.