Poslouchej mě

Stromy se nad ním skláněly ze všech stran. Les to byl starý a rozsáhlý. Z jeho hlubin slyšel šustění listů a švitoření ptactva. A když se zaposlouchal, zaslechl vábivý hlas, který ho přivolával.

Voda. Symbol života. Něco nezbytného. Stál u studny a poslouchal šplouchání vody. Uklidňovalo ho to. Než uslyšel ty hlasy. Někdo volal hluboko ze studny. Volal jeho jméno.

Noční obloha ho obklopovala a osvětlovala mu cestu. Hvězdy byly rozsypané jako hrst soli a měsíc se už téměř zakulatil. Noční procházka. Ruku v ruce. Cizí hlasy byly povědomé. Odpovídal. Usmíval se. Do hluboké noci se ztratil. Ztratil sám sebe.