Blblina

Něco mě příjemně lechtá kolem uší. Čechrá mi to vlasy.
S úsměvem na tváři otevřu oči a...
Letím vzduchem.
Cože? Letím vzduchem!
Po počátečním šoku mozek okamžitě naběhne do pohotovostního režimu. Můj pohled se stočil na zeleno hnědou plochu kdesi pode mnou. Velmi rychle se přibližuje. Začínám si vzpomínat, že jsem byl vyskočen z letadla. Ale jestli to tak je, kde je tedy ten můj padák? Ohlédnu se. Cáry padáku vlají za mnou.
V takový okamžik je dobré se pomodlit.
"Bože, prosím, já nechci umřít."
Cáry padáku se kolem mě omotaly a pak nafoukly.
Dopad na zem utlumila ochranná bublina.