Řemeslo jako každé jiné

Věděl, co s tím je.
Bylo to rozbité.
Ať dělal co dělal, obrazovka zůstala neměnná. Písmenka tlumeně svítila do tmy, kurzor ani neblikal.
A on už pozapomněl všechny triky. Aby ne, první spuštění počítače po deseti letech...
Pozoroval provinilý stroj s tichou zuřivostí.
„Já to opravím,“ pravil zdánlivě klidným hlasem. „A zabere to jenom chvilku.“
Není nad trochu toho brachiálního násilí...
Přesunul váhu a pozvedl nohu, jež byla jeho obávanou zbraní ještě v době, kdy hrával rugby. Aspoň se mu uleví.
Obrazovka zamrkala a zaplnila se písmenky.
Tentokrát to stihla včas.
Stejně nevydrží věčně. Jednou to prostě nezvládne.
Žádná škoda.