V hospodě u piva proti sobě sedí dva muži, tiše hovoří a snaží se nevnímat hlasatele v rádiu hovořícího protivnou němčinou.
"Tak co říkáš? Půjdeš s námi?
"Rád bych si to shrnul. Mohu?"
"Povídej"
"Když půjdu s vámi a chytí nás na hranicích, tak nás zastřelí. Když to ale zvládneme a dostaneme se až do Záhřebu, tak budeme pokračovat do Francie a pak budeme bojovat a to asi taky nepřežijeme..."
"Jsi přeci voják."
"Ještě jsem nedokončil. Když tu ale zůstanu, určitě mě zatknou a to jistě nepřežiji.
"Takže?"
"Samozřejmě, že jdu s vámi. To je alespoň nějaká šance na život.
Rokem 1938 bylo mnoho vojáků (a nejen těch) postaveno před velmi nezáviděníhodnou volbu. Je větší šance na přežití doma, ať už v aktivním odboji, či v roli pasivního občana, nebo odejít do exilu a čelit nepříteli v cizině? Pro vojáky první republiky v mnoha případech strach o život nebyl rozhodující činitel v této volbě, spíš jejich oddanost vlasti, ale i přesto bylo nutno šance na přežití do tohoto kalkulu zahrnout.
A přiznejme si, ani jedno z toho nebyly příliš lákavé vyhlídky ani z perspektivy, která v počátcích druhé světové války převládala, a sice, že válka bude krátká a nepřítel bude brzy poražen. Nikdo neočekával že se bude jednat o 6 let se vlekoucí nejhorší konflikt v lidských dějinách.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Byla to hrozně těžká doba.
Evangelista biolog
Byla to hrozně těžká doba. Moc povedené drabble!
Nepředstavitelně. Děkuji.
Rorico
Nepředstavitelně.
Děkuji.
Moc dobré. Jo, to byla
Esclarte
Moc dobré. Jo, to byla dilemata.
Díky. Ano, to tedy byla.
Rorico
Díky.
Ano, to tedy byla.