Malá osobní katastrofa

Některé věci se dějí jen jednou za sto let. Velká neštěstí jako ničivé povodně, rozsáhlé požáry, války mezi národy…
Ryko někdy přemýšlel, jak se cítí lidé, kteří se k takovým událostem připletou. Uvědomuje si člověk vůbec rozsah toho, na co se dívá? Nebo jen přemýšlí, jak přežije příští minutu, hodinu, den, týden, měsíc? Zamrzne na místě, neschopen pohybu a myšlenky, nebo se vrhne kupředu ve snaze zachránit, co se dá?
Až jednoho dne ten pocit zažil. Zrovna se snažil uspat Sofii, když do místnosti vešla Viola. Už její výraz ho vylekal.
“Narodila se ti dvojčata,” pronesla Viola s potlačovaným smíchem.