A nikdo nic neviděl

Seděl ve stínu a vychutnával si zasloužený sorbet. Konečně pociťoval klid. Naplněná ledárna zajišťovala čerstvost jídla i ve žhavém pouštním vzduchu. Nepříjemné náhody... se stávají. Zaplatil také hned několik ochutnávačů. Kdyby to byl záměr. Každé dveře jeho paláce hlídali stráže. Kvůli bezpečí i z okázalosti. A nikdy nepřijímal dary. Z přesvědčení. Nikoho nenavštěvoval. Každý za ním musel přijít sám, neozbrojen a držet se v uctivé vzdálenosti.
Pozoroval zurčící vodu ve fontáně a byl spokojen. Zahlédl stín dravého ptáka, který vyplašeně odlétl z trámu nad atriem.
A dál už nic.
Asasín skryl čepel a pokrčil rameny.
"Nikdo se nikdy nepodívá nahoru..."