Muž a meč

Meč pro ni byl vždy jen nástrojem. Vystřídala jich za svůj život několik, lišily se délkou, váhou, způsobem zpracování. Na každý si chvíli zvykala, aby jí poté dobře sloužil.
Tento byl jiný. Jakmile ho uchopila, poznala rozdíl, který byl opravdu téměř hmatatelný. Meč z valyrijské oceli. Dokonalý.
Možná byly ty odlišné pocity umocněny i mužem, který jí ho předával.
„Věřím, že ho využiješ lépe než já,“ řekl Jaime a smutně se zahleděl na pahýl své pravé ruky.
„Budu ho nosit se ctí,“ přikývla.
„Takový meč by měl mít jméno,“ podotkl.
„Přísežník,“ odpověděla a snad poprvé mu otevřeně pohlédla do očí.